Den 8
Po dopolední celotáboré hře následovala hra nazvaná Boyard, inspirovaná televizní soutěží Pevnost Boyard, kde skupina lidí plní nejrůznější úkoly a za jejich splnění získá indicii. Ty by je měly navést na výsledné slovo, které bude všechny indicie propojovat. Hru hrály všechny oddíly, mladší ovšem hledali jiné slovo, nežli starší.
Kolem tábora byla vytyčena trasa, na které se nacházelo 12 stanovišť. Zde čekal jeden člen městské rady s připraveným úkolem (vlastně se dvěma s různou obtížností). Úkoly byly většinou postaveny na systému "poraž vedoucího". Pokud byl úkol splněn, získali indicii. Výsledné slovo se dalo odhadnout i při nižším počtu indícií a pokud si oddíl myslel, že odpověď zná, mohl seběhnout z trasy a běžet rovnou do cíle. V případě špatné odpovědi klesli na úplné dno žebříčku. Pořadí se sestavovalo nejprve z těch, kteří znali správnou odpověď a pak zbytek.
Všechny mladší oddíly odpověděly správně, všechny starší naopak špatně, i když z Houmles komanda na správnou odpověď přišli, bylo však již pozdě. Ze starších oddílů jsme sestavili pořadí podle času, kdy doběhli, nikdo z nich však nebyl odměněn. Pořadí:
| Starší | Mladší |
|---|---|
|
|
Protože pivní pěny dosáhly jednoznačného vítězství (náskok 20 min), získali mimořádnou odměnu: 1 důkaz.
Tipovačka
Večerní hra se odehrávala na hřišti. Princip této hry je jednoduchý - oddíl dostane úkol a ostatní hádají, zda úkol splní nebo ne. Na svůj odhad si mohou vsadit 1-10 bodů. Úkoly vymýšlela Starostová a Starosta, a tak nikdo netušil, co ho čeká.
Například mlsné jazýčky měly sníst misku tvarohu s čokoládou, co byl toho dne na svačinu. Jediné, co k tomu mohly použít, byly ty jejich jazýčky. Stein měl nakrmit své Masožrouty se zavázanýma očima kouskem masa během 1 min. Žebrák a jeho Houmles komando měli vyžebrat od přítomných dam podprsenky a obléknout si je. Naštěstí se opravdu našlo dostatek děvčat ochotných si ji na chvíli svléknout. Starosta zavzpomínal na svá školní léta a vymyslel úkol pro Bylo nás 11. Jejich úkolem bylo strefit Učitelku houbou nasáklou vodou. Aby byl jejich úkol splněn, museli se trefit alespoň čtyřikrát. Aby to bylo spravedlivé, vymysleli jsme i my úkol pro vedení. Zavázali jsme jim oči a odvedli je do protilehlých rohů. Jožin měl v ruce 2 lžíce a Evča 2 misky tvarohu. Jejich úkolem bylo najít se a navzájem se nakrmit. Evička směla říkat jen "Tam Tam" a Jožin jen "Mňam Mňam". Vše bylo nutné stihnout během 1,5 min.
