Ráno při nástupu zaznívala povzbudivá řeč od prezidentky Cyprové, když se opět o slovo přihlásil Profesor. Profesor se hrdě přiznal k dalším zločinům a řeč zakončil výhrůžkou směřující k prezidentce. Ta se tím nenechala zastrašit a kadety vyzvala, aby se pustili do práce a neztráceli čas.
Oddíl Pedocajti se školil u forenzního specialisty Svobody, učili se pracovat s důkazy – skládaly skartované dokumenty, dělali odlitky otisku boty a ruky a trénovali svou paměť předáváním příběhu.
Odpoledne starší oddíly hrály novou hru pizzerie. Oddíl si vybral jednoho kuchaře a ostatní členové běhali pro suroviny. Cílem hry bylo upéct pizzy dle objednávek a utržit co nejvíc peněz. Objednávány byly různé druhy, avšak každá pizza měla jinou hodnotu.
Mladší oddíly hrály také novou hru zvanou lov zločinců. Tří až čtyřčlenné týmy si vytvořily 8 hracích karet, na kterých měly nakreslené zločince. O tyto karty se mohly s ostatními týmy obírat, současně se musely mít na pozoru před zločincem, který je chtěl o karty také obrat. Získání, co nejvíce karet, nebylo jediným úkolem. Týmy měly identifikovat ukrývající se zločince, jejichž portréty obdržely, a členové týmu se museli držet stále spolu. Taktiky týmů byly různé, některé se vrhaly do bojů, jiní se ukrývaly a tiše pátraly po ukrytých zločincích.
Večer hrály mladší oddíly pakany. Jejich úkolem bylo vyběhnout ze startu a dát si kámen, nůžky, papír s vedoucím. Pokud vyhráli, běželi dál k území Pakanů, kde na ně tito podivní tvorové čekali a chytali je. Když táborník pronikl mezi Pakany až na konec jejich území, vyzvedl si tam žeton, ten odnesl do svého domečku a mohl vyrazit znovu. Ovšem kdykoli byl chycen, musel se vrátit zpátky na začátek. Starší oddíly běhaly štafety, mezi úkoly bylo snědení perníku, pinkání pingpongového míčku, běh s papírovou trubkou mezi nohama.
Ještě splním včerejší slib a prozradím slovo z pevnosti Boyard. To slovo bylo STOPA.